Praktica LTL

• rok výroby: 1978 – 1980

• výměnný objektiv s bajonetem jménem M42, stejný jako např. pro většinu Zenitů

• zabudovaný expozimetr na takové ty placaté baterky

• skvělý foťák pro úplné začátečníky, protože je téměř blbuvzdorný, zároveň víc než vhodný pro profíky, protože umí skoro všechno a je dost spolehlivý a rychlý pro jakoukoli práci

• na 35mm film, udělá 36 fotek, když je dobře natažený

• na Fotoškodě tělo za 2300 Kč, dá se sehnat pod tisícovku i se sklem

Praktica – to je takový můj miláček. Jednak to byl první analog, co jsem kdy držel v ruce, když mě na něj táta před deseti lety učil udělat fotku. A po dlouhé pauze to byl také první analogový stroj, na který jsem začínal. A Matěj taktéž.

Ve světě analogu, kdy vás jeden záblesk světla dokáže připravit o cenné snímky z důležitých momentů, je skvělé vědět, že se můžete spolehnout na to, co zrovna držíte v ruce. Že se v tom jen tak nezasekne film, nebo spoušť, nebo natahovací mechanismus. Že ten expozimetr opravdu ukazuje, co by měl (pokud má zrovna baterku). A že ten foťák zvládne fotit téměř za jakýchkoli podmínek.

Oukej… Koreu nepřežil, urezlo mu dno. Ale teď už je po servisu (zčásti mého) a zase jako nový!

Oproti Zenitům (nebo podobně vypadajícím zrcadlovkám z těchto let na východ od NDR) má výhodu právě v onom hezky zakomponovaném expozimetru (dobře, nepočítám řadu Zenitů TTL, která se nám po Němcích začala tak trochu opičit). Člověk nemusí třikrát otočit různými páčkami a kousky kolečka, aby si přečetl hodnoty na ciferníku a nastavil je zase někde jinde. Může se místo toho soustředit na samotnou fotku skrze hledáček. Přímo v něm vidí aktuální odezvu a aniž by musel zvednout svůj zrak od foceného objektu, může si po paměti přenastavovat clonu i čas a sledovat proměnu v živém přenosu. V tom jsou Prakticy skvělé! Teda hlavně ty novější, ty starší tuhle skvělou featuru jaksi postrádají z důvodu technické nevyspělosti…

Když už se dostanete k onomu krásnému momentu, kdy páčkou vpravo nahoře natáhnete film a zmáčknete spoušť… dostane se vám nejspíš toho nejvíc satisfying zvuku, který vaše ucho kdy uslyší. Ten, který vyluzují Prakticy, se nedá srovnat s žádným konkurentem, ať už z Německa zamíříme na východ, nebo na západ.

Díky tomuto všemu pozitivnímu pro mě však Prakticy (této řady) začínají pomalu postrádat jeden z aspektů analogu, který nadevše miluji – zábavnost. Je skvělé vědět, že vždycky vyfotíte přesně to, na co zrovna koukáte, že to půjde bez problému, že se to nebude sekat. Ale ta nutnost nosit s sebou v kapse krom externího expozimetru i sadu šroubováků a čas od času s tím strojem prostě mrštit o něco tvrdého, aby se odsekla spoušť, mi prostě celkem chybí. Ale o tom zas někdy jindy...