Meopta A8G

• rok výroby: 1964-1968

• amatérská kamera československé výroby

• používá 2x8mm film. Ten se po vyvolání rozřízne napůl a vám zbydou nejmenší obrázky, které jste kdy na filmu viděli

• točí v 16 snímcích za vteřinu, v závislosti na promítačce tedy mohou výsledné záběry být komicky zrychlené, něco jako staré grotesky

• má pevný objektiv, nejde měnit či přeostřovat, jednoduchý zabudovaný expozimetr se selenovým článkem a děsivě malý hledáček

• pohání ji pérko, natahuje se kličkou

• na bazaru se dá sehnat za pár stovek, zhruba kolem tří až pěti

S touhle věcí to byl běh na dlouhou trať. Když jsme začali fotit na analog, přirozeně nás jaksi podvědomě lákalo ty obrázky i rozpohybovat, zkusit točit na film. A když jsem letos na jaře během přednášky koupil na aukru tuhle kameru, začala půl roku dlouhá cesta k tomu, aby se to i stalo.

Sehnat samotnou kameru nebylo zas tak náročné. Díky popularitě tohoto modelu (šlo v podstatě o jednu z nejrozšířenějších amatérských kamer v tehdejším Československu) je snadné najít někoho, kdo se jí chce zbavit. Většinou se dá sehnat i dost levně, za pár stovek. To byla ale nejsnazší část celého procesu. Kde byl teda problém? No ve zkratce – všude.

Tak zaprvé materiál. Kamera točí na 2x8mm film, což je v podstatě 16mm, který se exponuje dvakrát a poté se rozřízne. A jestliže sehnat kinofilm do foťáku je snadné a levné, tak tohle je jeho přímý opak. Mají ho jen někde a hlavně je poměrně drahý. Cívka s 10 metry filmu vyjde asi na 400 korun a pro představu, natočíte na něj tak tři až čtyři minuty filmu. Jako bonus vám nikdo nevysvětlí, jaký přesně film že to žere. Standard 8? Super 8? Těžko říct. Ale budiž, po dlouhém googlení jsme vybrali a koupili dvacet metrů. Peněženky zaplakaly.

Druhá věc je stav kamery. Ten byl překvapivě dobrý. Vše fungovalo, vše se točilo. Kamera je z kvalitního materiálu. Tedy to platí o jejím těle. Rukojeť je vyrobená z levného plastu, který neudrží hmotnost kamery a téměř okamžitě se rozpadl. Rukojeť navíc obsahuje spoušť. Jak točit bez spouště? No i to se dá. Stačí vzít hřebík a najít správnou díru, do které ho strčit. Je to praktické? Ne. Je to pohodlné? Ne. Funguje to? … ano.

No a jak se s tou věcí vlastně dělá? Jak se s ní pracuje? Založení filmu je poměrně přímočaré, uvnitř kamery je nakreslený návod. Navíc princip zakládání filmu je u všech 8mm kamer stejný, takže stačí najít někde na internetu návod na něco aspoň vzdáleně podobného vašemu stroji. Expozimetr je primitivní, ostřit to neumí. Byl čas točit. Zmáčkli jsme spoušť a- film se zasekl. A pak ještě několikrát. Tak jsme zničili drahocenných deset metrů, než nám došlo, že problém je v kameře.

Nechci vypisovat přílišné detaily, řekněme jen, že život vás občas dostane do situace, kdy stojíte na poli a adaptérem na objektiv mlátíte do vnitřností kamery. A světe div se, navzdory všem očekáváním to fungovalo. Založili jsme nový film a konečně začali natáčet.

Bohužel ani tím to neskončilo. Film jsem sebevědomě přinesl do Fotoškody, aby mi tam řekli, že tohle vyvolat neumí. Ale dají mi kontakt na někoho, kdo ano, Abych to zkrátil, posílal jsem ho přes celou republiku, aby mi ho vyvolali v Ostravě. Když po asi dvou týdnech přišel, nadšeně jsme ho založili do promítačky. Na zdi se objevily ty nesourodé, podivně rychlé záběry. Během asi dvou minut se film přetrhl a lampa propálila několik políček.

Když to shrnu, trvalo to půl roku, stálo to (zatím) skoro dva tisíce a výsledek je přetržený, propálený film s pár minutami záběrů pokulhávající kvality. A já to nemůžu než doporučit.