Agfa Box

• rok výroby: 1932-1949

• tahle bakelitová krabička je jeden velký vtip pro opravdové fajnšmekry

• fotí buď na 1/40 vteřiny, nebo na bulb mód a to buď se clonou 12 nebo 22

• má pevné sklo, se kterým se nedá nijak ostřit a hledáčky slovo přesnost nejspíš nikdy neslyšely

• na dnešní svitkový film vyfotí s trochou štěstí 7 fotek, počítejte s tím, že jednu roli zničíte, když si budete tuhle krabičku osahávat

• na Fotoškodě za 600 Kč, dá se sehnat i za tři kila

Maluchovi se dnes občas říká vtip na kolečkách, Agfa Box je vtip, jenom bez těch koleček. Protože i kdybychom tuhle kouzelnou krabičku rozebrali na nejmenší dílky, nenašli bychom ani jedno ozubené kolečko. Nenašli bychom vlastně vůbec nic.

Agfa Box a jeho “modernější” verze Agfa Synchro Box jsou jakési levné parodie na foťáky z dob před druhou světovou válkou. Jsou vyrobeny levně, jednoduše, levně a hlavně levně. Prakticky se jedná o jednoduchý mechanismus – máte temnou krabici, v ní je díra, která se dá zavřít a otevřít. A když ji otevřete, jde do ní světlo a dopadá na film. To je s trochou nadsázky všechno, co tenhle frajer umí.

Je vybaven dvěma krásnými hledáčky, které jsou méně přesné než starověké modely Sluneční soustavy. Uživateli tohoto skvostu tak určitě nebudou chybět, pokud by si náhodou oba vzteky vysklil hřebíkem. Jak tedy vidět, co zrovna fotíte? To toho od téhle věci chcete trochu moc, ne? Prostě to namiřte zhruba tím směrem, a ono to tam možná bude.

Krom všudy přítomného módu Bulb – tedy klasické: díra je otevřená tak dlouho, jak dlouho jí držím otevřenou – umí náš fotoaparát i nastavení času. Jednoho času. V průměru je to něco kolem 1/40 vteřiny. To je ideálně dlouhý čas na to, aby světlo prošlo dírou o velikosti clony 12 nebo 22, ze kterých si můžete vybírat posouváním plíšku na boku stroje. Zároveň je to však čas tak dlouhý, že ten foťák holt vždycky musíte na něco položit, protože jinak vám vyleze jen rozmazaná šmouha čehosi.

Obě clony fungují na tom nejjednodušším principu – před dírou je proužek kovu, do kterého prostě někdo vrtačkou vyvrtal dvě díry – jednu větší a jednu menší. A když chcete zaclonit, prostě odsunete větší díru z cesty ve prospěch menší. To však není zdaleka všechno, protože plíšek překvapivě disponuje zabudovaným žlutým filtrem. Barevné filtry (a tedy i tento žlutý) dělají v černobílé fotografii zajímavé věci. U žlutého se zatím zdá, že trošku vyhlazuje skintones (tóny lidské kůže) a naopak zvyšuje kontrast třeba v obloze nebo okolních budovách. Dal by se tak použít jako jakási obdoba dnešních sliderů Clarity a Dehaze v Lightroomu.

Když chcete film posunout na další snímek, je potřeba prostě nějak otočit tou horní dvoj-páčkou. Jak? Buď to odhadnete, nebo si seženete prošlý svitkáč a na něm si to (bez zavřeného zadku) napočítáte. Mně osobně to vychází na necelé dvě otočky pro posunutí filmu na další snímek, ale může se to lišit.

Ještě jedna věc je překvapivá, a to konkrétně na již zmíněné “modernější” verzi jménem Agfa Syncho Box, která zásadně změnila fungování “mechaniky” pro tu krásnou 1/40 vteřiny. Bohužel k horšímu. Zároveň však přidává dva podivné výstupky na vrchu fotoaparátu. Po dlouhém zkoumání v německých návodech mi došlo, že se jedná o pravěkou verzi saněk pro připojení blesku. Uvnitř mechaniky je jemňounký měďěný drátek, který při jejím aktivování vyhodí jiskru, která doputuje až nahoru k připojenému jednorázovému chemickému blesku a hořlavou chemikálii v něm odpálí. Takový jednorázový blesk vás vyšel na spoustu peněz a dnes se již naštěstí nedá sehnat (jinak bych ho už dávno kupoval).

Jestli chcete na tohle fotit, stálo mě to tři stovky. Jde to. Budou vám sice tvrdit, že to nemůže fotit, že je to jen sběratelský kousek, a že do toho už dneska nevyrábí film. Kašlete na to. Kupte a narvěte do toho jeden svitkáč, udělejte na to těch parádních 6 nebo 7 fotek a užijte si kupu srandy, kterou vám tahle obludnost přinese.